Dílny projektu Panenka dětem
Naše sdružení nemá žádné vlastní prostory (dílny), které by byly financované z našich prostředků. Již kolem roku 2000 přišla první myšlenka zapojit do charitativní činnosti odsouzené v Ostravě-Heřmanicích. Tento nápad se setkal s velmi kladnou odezvou nejen ve věznici, ale i mezi primáři a řediteli nemocnic, kde se panenky předávají dětem. Proto jsme nakoupili šicí stroje, látky, nitě ... a ve speciálně vyčleněném prostoru věznice Heřmanice začaly vznikat podle námi předloženého vzoru první panenky. Postupem času se tyto práce podařilo prosadit i v ženské věznici Opava a vazební věznici Ostrava.
V dnešní době se vyrobí několik tísíc panenek ročně, které dostává ve vybraných nemocnicích každý malý pacient. Naším úkolem je zásobování materiálem a odsouzení mají za úkol ze střiže vyrobit nového kamaráda nemocnému dítěti.
Panenky vyrábějí vybraní odsouzení, jež jsou manuálně zruční. Jsou zařazování do pracovní terapeutické šicí dílny, kde se podílejí na šití textilních panenek „Panenka dětem“. Dané šicí práce jsou prováděny formou brigádnické činnost bez nároku na mzdu. Odměnou, jak sami uvádějí, je pro ně možnost se ve vězeňském prostředí každodenně seberealizovat a zároveň svými výrobky udělat radost malým dětem.
Příběhy odsouzených bývají různé. Do věznice se dá dostat díky dopravní nehodě nebo také spácháním těžkého zločinu. I ten nejtežší případ se však může ve výkonu trestu projevit v dobrém světle. I oni mají cit a pochopení a chtějí aktivně pomáhat zdarma, jen za takzvaný dobrý pocit.
V následujících odstavcích vám přinášíme některé příběhy....
Vítězslav (64 let) byl odsouzen na 18 let za pokus vraždy a panenky a jiné hračky šije ve výkonu trestu od 2013. Do Věznice Heřmanice byl přemístěn v roce 2018 a od začátku svého pobytu se dobrovolně hlásil do šicího kroužku. Jeho hlavní práce je příprava, střih látky, plnění panenek vatelínem a konečná úprava panenky. Na otázku, co mu tato činnost přináší odpovídá: „každý z nás má doma děti, ať už vlastní, nebo v rodině a mě těší, že můžu aspoň touto cestou, i když jsou to cizí děti, pomoci a udělat jim radost, cítím se tak užitečný“ a dodává „je to odreagování od prostředí, ve kterém jsem, od stresu, od negativních myšlenek…“
Michael (28 let) byl odsouzen na 2 roky za řízení pod vlivem alkoholu, je zaměstnán u firmy KAWE, která zaměstnává odsouzené ve výrobní zóně Věznice Heřmanice a do šicího kroužku dochází dobrovolně ve svém volném čase. Podle jeho slov ho tato práce velice baví hlavně proto, že je v šicím kroužku velice dobrý kolektiv. „Moje maminka byla švadlena, ale šít jsem se naučil až ve vězení“, říká pan Michal s úsměvem, „všechny zkušenosti ohledně šití mi předal tady můj kolega Josef“.
Josef (42 let) je v dílně už tři a půl roku, takže by se dal označit za jakéhosi předáka dílny, který zaučuje všechny, co nově přijdou do dílny, stejně jako naučil šít Michaela. Jak sám uvádí, největší strach mají nováčci z toho, že pokazí šicí stroj, kterých je nedostatek, protože jsou poruchové. „Není nic horšího, když chcete něco vytvářet a nemáte jak. V současné době máme jen jeden funkční šicí stroj“ dodává Josef.
Lukáš (28 let) odsouzen na 4 roky za usmrcení z nedbalosti se učil šít od druhých odsouzených, svépomocí a byl tak šikovný, že netrvalo dlouho a šije jako profík. „Máme tady opravdu skvělý kolektiv, učíme se jeden od druhého a není problém, když něco nevím, nebo se mi něco povede, něco mě napadne, podělit se o to s ostatními. Vymýšlíme kolektivně postupy, nové návrhy. Aspoň na chvilku zapomeneme, kde jsme….“
Michal (23) let odsouzen na 20 měsíců za řízením pod vlivem alkoholu byl umístěn do Věznice Heřmanice před 6 měsíci a když zjistil, že ve věznici funguje takový kroužek, ihned se přihlásil. Vyprávěl, že jeho babička měla šlapací šicí stroj a jeho to od dětství fascinovalo. Spravovala mu kalhoty a on se na ni díval. „Dneska už jsem schopný si kalhoty spravit sám, protože jsem se to tu naučil a jsem za to strašně rád….“ říká usměvavý Michal.
